Jdi na obsah Jdi na menu
 


Paul Gray pro Pure Grain Radio [2009]:
Zajímavý rozhovor s Paulem Grayem zhruba z poloviny roku 2009.

Q: Nedávno jste ukončili další část svého All Hope Is Gone World Tour. Jaké máš zatím pocity z tohoto turné?

Paul: No, zatím je to úžasné, když se na to tak dívám, sám se divím, jak moc skvělé to bylo. Máme prostě ty nejlepší fanoušky na světě. V současné situaci, kdy je to všelijaké s ekonomikou, není jednoduché utrácet peníze za koncerty. Nám se dařilo všude, kde jsme hráli - vlastně jsme odehráli zatím největší koncerty v naší kariéře, což je úžasné. Máme teď akorát trochu strach, prostě jen.. potřebuju najít to správné slovo.. vděční našim fanouškům za to, že při nás pořád stojí.

Q: Jaká je tvá nejvtipnější příhoda z tohoto turné? Stalo se něco, co by ti utkvělo v paměti?

Paul: (směje se) Nejvtipnější příhoda z turné? Hmm, tak se na to podíváme.. Z tohoto turné mám plno divných vzpomínek, většinou vzpomínky na kalby, prostě samá legrace. Ale ta nejvtipnější věc, vlastně ani nevím, prostě jsme se bavili - nejlepší byly asi různé after party po koncertech, tam to byla fakt sranda. Lidi z toho chlastu pořád zakopávali a usínali. Když někdo usnul, většinou jsme si z něho pak nějakým způsobem dělali prdel. Máme toho hodně natočeného. Věřte mi, když budete pít s kapelou, snažte se zůstat vzhůru.

Q: Někde jsem četl, že jste chtěli, aby bylo All Hope Is Gone vaším zatím nejtvrdším albem. Když se na to teď díváš, povedlo se to?

Paul: Myslím si, že je to zatím naše nejtvrdší album, rozhodně to má pořádné koule. Nerozhodli jsme se, že uděláme to nejtvrdší album v naší historii, ale prostě to tak nějak dopadlo. Na The Subliminal Verses jsme experimentovali se spoustou věcí a to samé jsme udělali i tentokrát. Šli jsme do studia s balíkem songů, které jsme měli připraveny, vlastně jsme tam pak měli rovnou tři nahrávací studia. Měli jsme hlavní nahrávací studio, ale zároveň i několik dalších místností, takže pokud měl někdo nějaký dobrý nápad, mohli jsme to hned nahrát. Nakonec jsme toho nahráli opravdu dost a museli jsme si vybrat, co se objeví na desce. A pořád toho máme velkou hromadu - je tam asi 10 písní, kterých jsme se ani nedotkli a nikdo je nikdy neslyšel. Jestli se mě ptáš na tvrdost toho alba, myslím si, že je opravdu nejtvrdší. Co se týče produkce - zvuk té desky je rozhodně lepší než na předchozích nahrávkách a prostě to byla dobrá zkušenost. Je to docela zvláštní, protože některé riffy, které jsme použili, jsou opravdu staré. Některé jsme poprvé nahráli už někdy před patnácti lety. Určitě jsme nešli do studia s tím, že musíme nahrát to nejtvrdší album, ale dopadlo to jinak.

Q: Po obrovském úspěchu Vol. 3 The Subliminal Verses jste si dali menší pauzu. Co jsi dělal v období volna mezi koncem turné k Vol.3 a nahráváním All Hope Is Gone?

Paul: Dělal jsem pár věcí, jel jsem například na turné s kapelou mého kamaráda, která se jmenuje Reggie and the Full Effects. Nemá to absolutně nic společného se SlipKnoT, ale byla to sranda. Měli zrovna nové album, a tak se mě zeptali, jestli bych s nimi nechtěl vyrazit na turné. Bylo to takové "dodávkové turné". Čtyři měsíce na cestách dodávkou. Něco takového jsem nezažil od dob, kdy SlipKnoT začínali. Byla to fakt paráda, hráli jsme většinou v menších klubech. Taky jsem, společně s dalšími lidmi, napsal nějaký materiál pro TV a film. Nemám tušení, jestli něco z toho, co jsem napsal, někdy spatří oko diváka. A taky jsem samozřejmě hodně času strávil se svou manželkou, protože jsem se v té pauze stihl oženit. Prostě jsem si to užíval.

Q: Máš na All Hope Is Gone nejoblíbenější song?

Paul: Mé nejoblíbenější písně jsou.. je jich pár, které fakt miluju. Miluju "All Hope Is Gone" a určitě i "Gematria", to jsou asi mé nejoblíbenější. A také "Snuff" - je to ten nejméně tvrdý song na celém albu. Zní ale úplně jinak, než jsme původně předpokládali, prostě to tak vyšlo. Tohle jsou asi mé nejoblíbenější písně, ale mám rád všechny songy na té desce - je to velmi silné album. Je to opravdu zvláštní, protože většinou, když děláme album, nemám vůbec chuť ty songy pak poslouchat, ale tady je to úplně jiné. Pořád to poslouchám v autě a nemůžu se toho nabažit. Dva songy miluju, ale i zbytek je zatraceně povedený!



Q: Četl jsem nějaké rozhovory s Jamesem Rootem, kde vyjádřil svou nespokojenost s produkční prací Davea Fortmana na All Hope Is Gone. Prý "nebyl schopen naladit všech devět lidí na stejnou notu". Jak ty osobně vidíš produkci nového alba?

Paul: Vím, jak to Jim cítí a také vím, proč to tak cítí. Na způsobu nahrávání byly určité věci, které se mu příliš nelíbily. Někteří lidé Fortmana měli rádi, někteří zas ne. Podle mě byl fajn. Děláme to už strašně dlouho, myslím si, že jsme ani producenta nepotřebovali. Vlastně jsme si všechnu před-produkci udělali sami, což je asi i důvod, proč Jim řekl to, co řekl. Plátíme takové nekřesťanské peníze někomu za něco, co jsme si, s dost možná naprosto stejným výsledkem, mohli udělat sami. Dave byl super, pracovat s ním bylo super a přišel s několika odlišnými nápady, ale nemyslím si, že bysme s ním ještě někdy spolupracovali. Ale Jamesovi naprosto rozumím. Měli jsme hodně demoverzí, na kterých jsme chtěli pracovat a nakonec se jim nedostalo dostatečné pozornosti, proto podle mě James takto reagoval. Ten materiál ale pořád máme a můžeme na něm i nadále pracovat. Všichni jsme se shodli na tom, že až budeme nahrávat někdy další album, určitě se k těm písním ještě vrátíme.

Q: S čtyřmi studiovými alby a desetiletou historií už máte na koncertech z čeho vybírat. Soustředíte se spíš na poslední dva alba nebo mixujete starší a novější SlipKnoT tvorbu?

Paul: Určitě to spíš mixujeme, hrajeme něco z každého alba. Máme teď opravdu z čeho vybírat, na začátku tohoto tour cyklu jsme hráli tuším pouze jeden song z nového alba a zbytek byly starší kousky, ale když album vyšlo, začali jsme se do toho dostávat a zařadili jsme další písně. Skládání koncertního setlistu se začíná stávat takovou malou výzvou, protože máme velkou hromadu písní, ale docela málo času. Takže se vždy snažíme zjistit, které písně by lidi nejradši slyšeli a samozřejmě také ty, které chceme hrát my sami. Je tam pár songů, které možná lidi až tak slyšet nechtějí, ale my je už hrajeme dlouhou dobu a prostě se nám líbí. Určitě se ale snažíme vybírat z každého alba.

Q: Jsi jedním ze zakládajících členů skupiny. Jaký to je pocit vystupovat s kapelou už téměř 15 let? Myslíš si, že budete pokračovat i v budoucnu?

Paul: Víš co, myslím si, že to bude ještě nějakou dobu pokračovat. Rozhodně nechceme být jako Rolling Stones nebo podobné sračky (smích), ale rozhodně cítím, že nějakou dobu tady ještě pobýt můžeme. Dokud to bude lidi bavit, proč ne. Věc, kterou jsme se s přibývajícími léty naučili, je, že každý musí dostat svůj čas a prostor. Teď si bereme mezi alby pravidelně delší pauzy, předtím to bylo pořád jenom nahrávání, turné, nahrávání, turné a z toho vznikal obrovský tlak, což vyústilo v to, že jsme byli zhnusení sebou navzájem. Proto jsme si museli před Vol.3 dát takovou pauzu. Pak jsme si dali pauzu po Vol.3 a pravděpodobně ji budeme mít i teď. Ať si každý dělá, co chce, potom je radost z práce o mnoho větší.

Q: Určitě to udržuje jakousi svěžest v kapele..

Paul: Jasně, to je samozřejmost. Všichni se pak vrací plní sil a s hromadou nových nápadů. Dokud si budeme dávat prostor k vyjádření svých názorů a určité tvůrčí svobody, tak ano, budeme tady ještě nějakou dobu.

Q: Na toto léto máte naplánováno mnoho koncertování. Můžeš nás provést plány pro zbytek tohoto roku a začátek toho příštího?

Paul: Umm, jo, teď nás čeká Kanada, pak trochu USA. Pak jedeme na další evropské turné - hrajeme tam na mnoha festivalech a máme taky několik samostnatných koncertů. Taky se snažíme zajistit si koncerty v místech, kde jsme už dlouho nehráli. Po Evropě jedeme například znovu do Jížní Ameriky a taky nás hodně zajímá JAR. Chceme se dostat i do Číny, ale tam je to dost problematické. Pak se vrátíme znovu do Kanady a navážeme další šňůrou po USA. Nejspíš budeme koncertovat do konce tohoto roku, a pak to asi zabalíme. Nevím, jestli bude ještě něco následovat, nejspíš si dáme zase menší pauzu. Koncem roku 2011 bysme se mohli zase vrátit. Je to ale pouze můj odhad, nic konkrétního. Bude to sranda, dostáváme hromady mailů od lidí z celého světa. V některých místech je ale hodně složité vystoupit, protože tam jsou různé politické problémy. Někteří fanoušci tomu příliš nerozumí a pořád říkají "přijeďte zahrát do naší země", ale některé země nás prostě nechtějí, víte, co myslím? Chceme se dostat všude, například i na Střední východ.. věřte tomu nebo ne, ale na Středním východu máme hodně fanoušků. Ale zrovna na Středním východu je spousta míst, kde se prostě nedá dostat. Prostě se budeme snažit dostat všude, kam to půjde. To je náš plán pro zbytek tohoto turné.

 

 

Corey Taylor pro Des Moines Register [2009]:
Corey Taylor a jeho mírně politicky orientované interview ze začátku roku 2009.

Q: Na rozdíl od mnoha úspěšných středozápadních kapel jste zůstali místní.

Corey: Bože, tohle je můj domov. Procestoval jsem už celý svět a mám svůj byt v Los Angeles, ale toto je můj domov. Iowa mi vštěpila mou pracovní morálku, které jsem se už nikdy nevzdal, a jak jsme rostli my, rostlo s námi i toto město. Je to dobrý pocit. Chtěli jsme nahrávat v Iowě už od našeho vzniku. Naštěstí jsme potkali kamaráda, který má ve městě studio, což znamenalo, že nemusíme opouštět naše rodiny a budeme mít na přípravu desky dost času. Proto podle mě "All Hope is Gone" zní tak skvěle. Nemuseli jsme opustit naše rodiny.

Q: "All Hope Is Gone" explodovalo přesně v době, kdy se Obama řítil do kanceláře prezidenta se svým programem.. naděje. Prosím, vysvětli.

Corey: Te název vždy znamenal trochu více pozitivního než negativního. Za posledních 8 let, co byl Bush prezidentem, jsem si všiml, že lidé mají pořád jakýsi specifický druh naděje. Ale naděje by měla být obklopující pocit. Měla by být důležitá, protože se týká nás všech, ale lidé vyvinuli jakýsi sobecký druh naděje. Bojí se jenom o sebe a je jim jedno, co se děje s ostatními.

Q: Jak tyto těžké časy ovlivnily tvou práci?

Corey: Dívám se na to jako umělec, který se bojí o prodeje lístků, ale i o své přátele. Změna v hudebním průmyslu je dlouhodobý proces. Hojně obviňován je internet, ale důvod je zřejmý: lidé stahují, protože nechtějí utrácet peníze za sračky. Můžete si pustit CD a během třiceti vteřin říct, jestli je to odpad. Lidé stahují, protože nechtějí podstoupit ten risk, což trochu znesnadňuje práci mně i kapele, protože my nesplácáme album během jednoho týdne. Ale nestěžuju si - všechno, co mám, jsem si zasloužil. Nemám obrovský barák a hromadu peněz, ale dokážu se postarat o svou rodinu a přátele. A můžu dělat hudbu klidně i v kuchyni.

Q: SlipKnoT byli pod palbou kritiky za své teatrální koncerty, ale rock byl přece vždy o podívané.

Corey: Rock býval velkou událostí. Bylo to něco, co vyrazilo lidem dech. Bylo to něco, podle čeho jste žili, ale dnes je to jinak. Jako ty sladké kapely od Disneyho, které tvrdí, že jsou zažrané do punku. Říkám si 'Ok, musíme si promluvit.'. Dal jsem si za úkol hrát písně od kapel jako Ramones, Dead Kennedys nebo Buzzcocks, abych mladým lidem ukázal, odkud se punk opravdu vzal. Myslím, že hudební průmysl dobře ví, že většina mladých se o historii příliš nezajímá, takže klidně vykrádá tyhle starší kapely. Kdo asi bude zkoumat archívy? Chci tedy odhalit tuto historii co největšímu množství lidí. Lidé by měli vědět, odkud jejich hudba pochází.

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Obrázky 2009

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář